Za zhruba 12 hodin odjíždíme na tábor. Těšíme se. Stresujeme. Stále ještě dokončujeme všechno možné. Balíme se. Přemýšlíme co jsme zapomněli. Děsíme se těch dalších dvou týdnů. …ale přitom víme, že to bude super, že všechno zvládneme, že vyjde počasí, že bude super parta dětí, že nám bude moc chutnat, že to prostě zase dáme.
Aspoň já to tak vidím – věřím našim vedoucím, naší kuchyni… všem, kdo dají ze sebe pro dobrou věc to nejlepší.
A přitom dál přemýšlím co jsem si ještě nesbalil a musím to stihnout ráno. Také nevím co a jestli budu snídat…
Ale těším se
…tak zítra – vzhůru k Hoře osudu!
Stoupa
